Kolik má moje malá firma vlastně hodnotu?
Nejčastější odpověď zní takto:
Vezmete provozní zisk (EBIT, případně EBITDA), vynásobíte ho čtyřmi a…
Tadá! Máte hodnotu firmy.
Ale proč zrovna 4×? Proč ne 5×, 10× nebo 20×?
Odpověď se skrývá v nákladech na kapitál (pro finanční nadšence: WACC — vážené průměrné náklady kapitálu, tedy výnos, který investoři a věřitelé požadují za to, že do firmy vloží peníze).
U malých a středních firem se náklady na kapitál v praxi pohybují typicky kolem 20–25 %.
Porovnejte to s „bezrizikovou” alternativou: výnos desetiletého českého státního dluhopisu se pohybuje kolem 4 %. Velké veřejně obchodované společnosti typu Google mají náklady na kapitál zhruba 8–10 %.
Proč jsou tedy náklady na kapitál u malých firem tolikrát vyšší?
Ze dvou důvodů: riziko a likvidita.
Za prvé — malé firmy jsou křehké. Požár nebo povodeň může zničit vaši výrobní halu. Jednatel, na kterém celý podnik stojí, může náhle onemocnět. Váš největší odběratel s vámi může zítra přestat spolupracovat. Každá z těchto událostí může znamenat existenční problém. Malé podniky jsou zranitelné, a tedy rizikové. Kvůli tomuto vyššímu riziku požaduje investor vyšší rizikovou prémii — tedy vyšší výnos ze svého kapitálu.
V oceňovací praxi se to promítá do tzv. přirážky za velikost (size premium), která u malých a mikro firem obvykle přidává k požadovanému výnosu dalších 3–5 procentních bodů. K tomu se často připočítává přirážka za závislost na majiteli, na jednom zákazníkovi nebo na jednom dodavateli.
Za druhé — podíly v malých firmách nelze snadno prodat. Obchodní podíl v s.r.o. nekoupíte ani neprodáte rychle a levně. Akcie Googlu investor prodá během vteřiny. Prodej podílu v soukromé firmě trvá měsíce, někdy i roky. A je to drahé — advokáti, auditoři a daňoví poradci nejsou zadarmo. Nelikvidita je náklad, a proto investor opět požaduje vyšší výnos.
V ocenění se tato skutečnost zohledňuje tzv. diskontem za nízkou likviditu (DLOM — discount for lack of marketability), který se u podílů v malých soukromých firmách v praxi pohybuje zhruba mezi 20 a 30 %.
Aniž bychom zabíhali do matematiky výpočtu nákladů kapitálu (WACC): u většiny malých firem vychází požadovaný výnos kolem 25 %. U některých výš, u některých níž — podle oboru, stability tržeb a závislosti na majiteli.
Ukažme si to na příkladu.
Představte si malou firmu — třeba zavedený e-shop nebo výrobní podnik na Ostravsku — která generuje stabilní zisk 2 miliony Kč ročně. Průměrné náklady na kapitál této malé firmy jsou 25 %.
Jako investor do soukromé firmy požaduji finanční výnos minimálně ve výši nákladů kapitálu, tedy v tomto případě 25 %. Pamatujte: malé firmy jsou rizikové a investor musí být za toto riziko kompenzován.
Pokud jsou peněžní toky stabilní na úrovni 2 milionů Kč ročně, byl bych ochoten za tuto firmu zaplatit 8 milionů Kč (2 mil. Kč ročního cash flow / 25 % náklady kapitálu = 8 mil. Kč).
To odpovídá 4× ročnímu peněžnímu toku, tedy násobku 4× zisk.
Tomuto postupu se říká kapitalizace zisku — jde vlastně o zjednodušený DCF model pro firmu se stabilním, neměnným ziskem. Násobek zisku je zkratka: místo diskontování budoucích zisků diskontní sazbou (WACC) prostě vynásobíte zisk převrácenou hodnotou požadovaného výnosu. Teoreticky byste oběma metodami měli dojít ke stejnému výsledku.
Pro malé a mikro firmy (do 50 zaměstnanců, s tržbami řádově do stovek milionů Kč) se v české praxi nejčastěji kombinují tři přístupy:
Ať zvolíte kterýkoli přístup, výsledkem je vždy jen odhad — skutečnou cenu určí až trh, tedy konkrétní kupující. Podrobnější rozbor jednotlivých metod najdete v našem kompletním průvodci oceněním firmy.
Přemýšlíte o prodeji své firmy, nebo naopak hledáte firmu ke koupi? Podívejte se na aktuální nabídky na Firmaburza.cz.
Redakce Firmaburza.cz — český průvodce pro prodej a koupi firem.
info@firmaburza.cz 
070 - 282 16 66
